TROCHU VÍC O HEADACHE

Zeptal jsem se ho, jestli můžu být mystický, nebo jestli musím být vážný. A on řekl: „Jen tak vážný, jako je umění. Myslíš, že Damien Hirst dělal vážné prohlášení, když vytvořil tu svou lékárničku? Samozřejmě, že ne; stavěl vysněný domeček pro panenky pro malou narkomanku, která žije uvnitř něj.“ To je chlap. Jinak se mám dobře. Neteřina oblíbená slova jsou „nahoru“ a „ó“, což jsou podle všech velmi solidní volby.

Za starých časů byly hrnce jako lidé. Mohly spolu mluvit, chodit k sobě na návštěvu, tančit a tak dále. Jednoho dne odešel jeden muž z domu a hrnce, které tam bydlely, se rozhodly uspořádat večírek. Sehnaly pití a jídlo, hrály hudbu a tančily. Užily si to, a když si uvědomily, že se pán domu brzy vrátí, uklidily a nechaly všechno přesně tak, jak to bylo. Muž se vrátil. Rozhlédl se a řekl: „Všechno je v pořádku,“ a všechny hrnce se tak smály, že se převrhly a nadělaly obrovský nepořádek.

Co když se všechno pokazí? Co když všechno vyjde? Co když se všechno pokazí? Co když všechno vyjde? Co když se všechno pokazí? Co když všechno vyjde? Co když se všechno pokazí? Co když všechno vyjde? Co když se všechno pokazí? Co když všechno vyjde? Co když se všechno pokazí? Co když všechno vyjde? Co když se všechno pokazí? Co když všechno vyjde? Co když se všechno pokazí? Co když všechno vyjde? Co když se všechno pokazí?

Lidi, kteří se tě na něco zeptají, nereagují, když domluvíš, ale místo toho rychle řeknou svou verzi toho, na co se ptali, a nikdy neměli v plánu poslouchat. Zeptali se, aby mohli říct něco o sobě, na co se jich nikdo neptal. A tihle lidé žijí mezi námi.

Představ si, že byl jeden muž. Úplně normální muž. Úplně normální a ničím nevýjimečný muž. Jedné noci ten muž nemohl spát a nevěděl, co dělat, tak vzal minci a házel jí znovu a znovu a znovu, dokud ho to nepřestalo bavit, a pak ji hodil do konve. Připadal si hrozně nešťastný a smutný a říkal si, že je to jen tím, že je unavený, protože nemůže spát, protože moc špatně píše. Ale to byla lež. Ve skutečnosti to bylo tím, že mu předchozí noc na letištní kontrole vzali jeho oblíbenou svíčku a nevrátili mu ji, a on nemohl přestat myslet na to, jak šílené je ukrást někomu svíčku. Někdo mu zavolal, že je smutný, a on řekl: „No a co? Já jsem taky smutný.“ Pak poprosil o odpuštění a nakonec usnul. Nevíme, co se mu zdálo. Nikdo na nebi ani na zemi neví, co dělat. Co je za nadějí, je i za panikou. Nejdelší vzdálenost na světě je mezi hlavou a srdcem, a přestože ptáci v dešti nezpívají, k přežití potřebují stromy, trávu a vodu. Moje krása možná vybledne, ale moje poselství nikdy. Přežití je důkaz síly. Kamélie se dají jíst, mají sladkou, zázvorovou chuť. Přestaň mi fandit, nemám pravdu. Přestaň na mě křičet, bojím se. Bůh říká, že si můžeš vzít, co chceš, pokud za to zaplatíš. Věděl jsi, že existuje drak, který honí svůj ocas kolem světa? Jaký tvor honí tebe a proč? Jaké je tvoje oblíbené jídlo na piknik? Které slovo nejpřesněji popisuje emoci, kterou cítíš, když čteš následující: „Žádné poranění hlavy není tak nepatrné, aby se dalo přehlížet. “

a] úzkost b] vztek c] nostalgie d] zmatek e] uvolnění?

Pár faktů o Headache: málokdy uběhne den, kdy by Headache buď nepřišel o rozum, nebo nepřišel o spoustu peněz, a Headache nikdy nedokáže říct, jak se stalo jedno ani druhé. Headache miluje gymnastiku, hlavně tu mentální. Headache dokáže zírat na zeď až deset hodin, pokud je natřená na bílo. Lidé Headache popsali jako „nejokouzlujícího člověka na světě“, „totálního podivína a lůzra“ a „extrémně průměrného“. Headache má spoustu přátel, i když většinou jsou to děti, staří lidé nebo blázni. Headache je velmi oblíbený mezi dětmi, starými lidmi a blázny. Fotky Headache použila média jako příklady toho, co v určitých společenských situacích nedělat. Headache je tu pro tebe. Headache by ti dnes rád zpříjemnil den. Headache by chtěl, abys věděl, kolik by pro něj znamenalo, kdyby se ti líbil.

Vezmi mě s sebou, baby, vezmi mě, mě i mou pomerančovou kůru a mou injekční stříkačku naděje, vezmi mě s sebou tam dolů, kde se nedá dýchat, kde je ráno unavené jako neděle o slunovratu, vezmi mě k balónkům z filmů, které nemůžou sundat kvůli pojištění, a k dírám, které duchové bez dobrého důvodu kopou uprostřed noci, a ke kamerám a autům a budovám a sendvičům a skladům, kde se dělají špatné večírky, a k jejich plotům z ostnatého drátu. Pozdrav život, pozdrav lidi a pozdrav ty sanitky s dveřmi, které se za sebou samy zamknou pro případ, že by se dovnitř dostali feťáci a moc se bavili, a pozdrav světla a okna a pozdrav tu spoustu opravdu vtipných věcí, které mám rád, jako je život a smích a spaní v absurdních polohách a série opravdu velkého štěstí a zlomené úsměvy a prázdné benzínky a pěkná čistá cigareta a ty!

„Headache“ alias _____ (začerněno). Narozen buď 3. března 2002, 22. prosince 1993, nebo 4. února 1999. Šest stop a tři palce. 89 kilogramů. Vlasy: hnědé. Oči: modré. Etnicita: neznámá. Náboženské vyznání: neznámé. Zaměstnání: neznámé. Současný pobyt: přímo za tebou ;)